Outdoorové akce 2004

Tak se mi zdá, že asi umřu s pocitem věčného honění kočky za ocas. Bude pomalu končit rok 2004 (momentálně je 5. listopadu) a já nemám na svém webu za rok ani čárku. A to nemluvím o tom, že jsem sem nedal ani zdaleka všechno, co jsem chtěl, z roku minulého. Abych si vlastně nekřivdil, tak jsem dal na web alespoň fotky ze svatby mého staršího syna Jaroslava. To je ale solitérní záležitost, tak jsem víceméně kvůli ní zřídil samostatnou sekci pele-mele.

Rok 2004 byl pro mě rokem outdoorově poměrně chudým. Když tedy pominu začátek roku, který byl docela slibný. Jezdil jsem poměrně hodně na hory. Po létech jsem zase začal trošku lyžovat. Hodně mi v tom pomohl můj kamarád Vlasta Kaplan se svou manželkou Blankou. Oba velmi dobře lyžují a mají tu trpělivost mě snášet na své chalupě v Josefově dole. Tak jsem k nim poměrně často jezdil. Dobře jim tak... Protože většinou všechno beru pěkně zeširoka, tak jsem to považoval mimo jiné jako přípravu na další akce. Myslel jsem, že konečně zrealizuju zimní přechod Velké Fatry na skialpech a že v předjaří pojedu do Alp a že ... A hovňajs. Posledního ledna jsem si na Komáří Vížce zlomil prst a bylo po legráckách. Problémy s tím mám doteď a budu mít už asi nadosmrti. Ale o tom snad někdy někde jinde.

Ten zlomený prst není jediným důvodem outdoorové nebohatosti roku 2004. Sice výrazně ovlivnil konec zimy 2003/2004, ale léto jsem vypustil kvůli svému baráčku ve Mšeném - lázních. Protože jsem se tam víceméně nastěhoval a bydlím tam se svojí matkou, kterou tím pádem úpřimně lituju, došel jsem k závěru, že je nezbytné tam udělat nějaké úpravy. A protože jsem starý neschopák, který se už asi nenaučí vydělávat peníze, pustil jsem se do většiny úprav sám. A protože ani v této oblasti to s mými schopnostmi není o mnoho lepší, dostal jsem se do pěkně začarovaného kruhu. Ale o tom taky někdy jindy a někde jinde, nebo bych o tom snad vůbec radši pomlčel.

Bezprostředním impulzem pro zřízení této sekce je má už několikátá tentokráte podzimní návštěva rakouského alpského masivu hory Hochkönig. Protože jsem nezveřejnil nic ze své loňské návštěvy této lokality a protože už měl Pepa Klečka nějaké jízlivé poznámky, tak se pokouším to alespoň částečně napravit. Je to snaha zoufalá, protože jenom probrat těch x záběrů z určité akce není záležitost na pět minut. A to přepnutí mozku z jedné činnosti na druhou, to dostání se do pocitu je čím dál tím zdlouhavější a bolestivější. Ale vysvětlujte to někomu...