Před nějakým časem, přesněji řečeno před rokem v říjnu 2002, jsem dostal mail u něhož byla uvedena adresa mikesjan@centrum.cz. Text obsahoval výrazy nepříliš odpovídající spisovné češtině. Doufám, že mi příkří zastánci dobrých mravů odpustí jeho plnou citaci. Absence diakritiky už tak trochu snižuje jadrnost textu, ale přesto nechť jedinci s vybraným jemnocitem následující odstavec přeskočí:
I ty jebaku jeden, jaktoze pouzivas moje jmeno!!!
Di do pice a zrus tu tvoji stranku i to meno nebo si te najdu a poneses si hlavu v nakupni tasce...
Zdar Borka
Ať už reálnému či imaginárnímu panu Janu Mikešovi vulgo Borkovi, případně všem dalším nositelům jména Borka (lidem, obcím, či jiným subjektům) se tímto hluboce omlouvám. Doména vysoky.cz byla v době registrace už také obsazena, a přestože mě to trochu mrzelo, nehodlal jsem někoho nutit, aby nosil hlavu v tašce. Konec konců krátké substantivum je pro jméno domény vhodnější. Tedy k věci. Proč Borka? Vzhledem k tomu, že se Borka nejmenuji, není to jméno mé manželky ani milenky, matky ni sestry... Co tedy přichází v úvahu:
Samozřejmě c. je správně. I když vlastně ne tak docela. Trošku by to mohlo být i b. Konec konců tento motiv zde může pozornější jedinec také zahlédnout. Takže co tedy? Vysvětlení je prosté. Jako kluk jsem bydlel ve vesnici jejíž název je z jazykového hlediska poněkud diskutabilní. Tuším že jeho aktuální platná podoba je Mšené - lázně. Tehdy se tu ještě nepoužívala jména ulic (narozdíl ode dneška), a tak jsme bydleli na kraji vsi (to zatím platí) v malém domku (ten pořád stojí a občas byste mě tam mohli najít) v části zvané Šafranice. No a hned kousek za Šafranicemi, vlastně na stráni za naším domem, byl malý lesík. Borový. A neřeklo se mu jinak než Borka. Říká se mu tak stále, ale těch chudinek borovic je tam čím dál méně. Letošní (2003) vichřice dokázala vyvrátit i staré vzrostlé stromy. Něco takového nepamatuji.
V lesíku zvaném Borka, říkali jsme v Borkách (chodili jsme do Borek), jsem si jako kluk často hrával se svými kamarády. Většinou na vojáky. Jak jinak. Ještě se to tak nebralo. Většina dokonce chtěla bojovat na straně Čechů nebo Rusů. K Němcům se moc nikomu nechtělo. Jak by tomu bylo dneska, nevím. Osobně nejsem zrovna militantní typ, a ani ve svých dětech jsem hru na vojáky nikterak nepodporoval. Trošku jsem tedy v této oblasti ztratil přehled.
Takže v dětství s kamarády v lesíku Borka. A protože chlapi si prý mohou hrát až do stáří, zkusím to teď se svými stávajícími kamarády na borka.cz. Na vojáky to asi nebude, ale kdo ví, co všechno nás napadne. Možná nás ty hrátky občas na chvíli přestanou bavit, ale určitě se k nim za nějakou dobu zase vrátíme. Když se nám podaří občas - byť malinko - pobavit také někoho dalšího, budeme rádi.
P.S. Fotky určitě brzo přidám.
Malá československá encyklopedie:
BORKA [něm.] Rhytiodoma - soubor odumřelých primárních a sekundárních pletiv druhotně ztloustlého stonku většiny dřevin vznikající vně felogenu. Vzhled borky je proměnlivý, pro určitý druh však stálý. Výměnu plynů nepropustnou peridermis umožňují lenticely (čočinky).
